Filomena Borecká

Filomena Borecká (1977)

Česká republika

2009 prÚNIKY

Filomena se narodila v Praze. K Hořicím má velmi blízko díky studiu sochařství na zdejší škole a rovněž skrze umělecky založenou rodinu Jilemnických, k jejímž přímým potomkům se řadí. Po dvou letech strávených v prostředí Akademie výtvarných umění v Praze přesídlila do „města nad Seinou“ na École Nationale Superieure des Beaus-Arts, kde v roce 2004 završila studium v ateliéru slavného anglického sochaře Richarda Deacona. Během pařížských studií absolvovala mimo jiné osmiměsíční stáž v dynamickém prostředí New Yorku (Hunter College), další stipendia jí pak umožnila vycestovat na podnětné umělecké pobyty ve Francii (Pujols, Lourmarin).

Filomena se prezentovala na více jak 30 výstavách v Evropě i zámoří (mj. ve Francii, USA, Bosně, Španělsku, České republice). Působivý projekt vytvořila v roce 2007 během tří měsíců strávených v umělecké rezidenci na francouzském venkově – výstava Méristémes v prostorách historického sídla odkazovala k rozpuku jarní přírody, jenž se stal důležitým inspiračním zdrojem pro Filomeniny sochy a kresby. Instalaci bělostných plastik organických tvarů doplnily jejich duté otisky, vznášející se v prostoru a vydávající zvuky z okolní přírody: ptačí zpěv, cvrčení cikád, kuňkání žab, přírodní šumy…

V roce 2004 se Filomena zúčastnila sochařského sympozia Mezníky paměti v Litvínově a pro místní Pietní park zpracovala tvarově velmi kompaktní kamennou sochu s názvem Chrlič. Naznačené téma hodlá Filomena na hořickém sympoziu rozvinout: „Chci vytvořit dvoj-sochu duálních sil, která bude navazovat na chrliče a organické tvary,“ popisuje svůj tvůrčí záměr. „Ke kameni mám vztah už z dob studia v Hořicích. Kámen funguje úplně opačně než hlína. Není dutý, fyzicky nemůže rezonovat. Zvuk se v něm projevuje imaginárně. Nejen v expresivitě tvaru…“

Jednoduchou výtvarnou formu Filomena přisoudila rovněž „zvukovým“ plastikám z latexu, které nesou určující význam v performanci Procitnutí chrličů: jedinečného účinku docílila prostřednictvím souhry zvuků vycházejících ze soch a jimi inspirovaných pohybů tanečnice. Hned v několika aktuálních projektech zapojuje umělkyně do tvůrčího procesu své okolí. Osobní fascinace elementem vzduchu, jenž přináleží celému lidstvu bez jakékoliv materiálové restrikce, ji přivedla k nápadu vytvořit na principu darování dechu „dechovou banku“; projekt Phrenos realizuje ve spolupráci se sociologickým kabinetem Eranos.

V roce 2008 představila Filomena v hořickém muzeu (výstava Jilemničtí) výběr svých kreseb. Tužkou, tuší a pastelkou zaznamenané vibrující kompozice promlouvají o autorčiných pocitech z určitého prostředí. Výtvarný cyklus Mapy duše tak sestává z kreseb s výmluvnými názvy: Vnitřní únik, Prolínání, Přitažlivost aj. Teoretička umění Anna Pravdová upozorňuje na dnes zcela vzácnou kontinuitu ve Filomenině díle a to především díky tomu, že inspiraci a nutkání k tvorbě čerpá umělkyně jen a jen ze sebe samé.

Filomena Borecká o své soše:

Hmota se identifikuje a proniká do svého vlastního těla, uniká a transformuje se díky sobě samé a své síle.

V kameni jsem se snažila vytvořit vnitřní pnutí hmoty. Nejprve jsem se nechávala kamenem okouzlit a vést. Kámen mne však nenásledoval, musela jsem direktivně zakročit, vyrovnat počáteční zdržení.

Socha Prúniky je tvořena dvěma částmi, jež stojí ve vzájemné interakci a mezi nimiž dochází k pnutí. Inspiraci jsem čerpala zejména v barokní plastice, v její esovité, vášnivé a rozevláté kompozici.

Tvůrčí práce s kamenem pro mne nebyla úplně jednoduchá, zvláště v první fázi, kdy mne surový materiál naprosto ovládl. Postupně, když jsem si jej více osvojila, tak mne práce velmi inspirovala a naplňovala. Doufám, že to bude z mých dvou soch i vyzařovat.