František Pacík

František Pacík (1927-1975)

ČSSR

1969 Apollo 11 (GPS: 50.36712N 15.64371E)

Narodil se v Nedašově u Valašských Klobúk. Před přijetím na vysokou školu se v letech 1946 až 49 učil u Jaroslava Masáka na Soukromé škole dekorativních umění v Praze, poté studoval až do roku 1954 na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy. Jeho spolužáky v ateliéru byli třeba Hugo Demartiny, Karel Kronych, Vladislav Gajda a také celoživotní přítel Josef Klimeš, se kterým vstoupil roku 1961 do umělecké skupiny Trasa. V roce 1958 navštívil uměleckou výstavu na Expo 58 a setkání s díly Ossipa Zadkina, Jaquese Lipchitze nebo Umberta Boccioniho zásadně ovlivnila jeho progresivní tvůrčí směřování k abstraktní, od dekorativismu a popisnosti oproštěné plastice. Byl členem tvůrčí skupiny Etapa.

Výtvarný teoretik Jindřich Chalupecký označil Pacíka za pravděpodobně největšího plastika své generace.

V roce 1965 se Franta Pacík zúčastnil Mezinárodního sochařského bienále v italské Carraře.  V roce 1968 byl nucen po autonehodě ze zdravotních důvodů přerušit uměleckou práci a hořické sympozium v následujícím roce se stalo jednou z prvních sochařských příležitostí.

V Hořicích Pacík vytesal “pomník” americké raketě Apollo 11, jejíž posádka v červenci roku 1969 stanula na Měsíci. Socha byla označována také názvem Událost číslo jedna.

Tvar sochy je „vybudován jako složitý vejcovitý průnik stereometrických tvarů, (…), „vejcovitý nebeský projektil“, jehož hmotu autor staví v kontrastní dichotomii oblých a hranatých partií, drsné a hladké plochy. Z boku je socha seseknutá do hladkého průřezu, do horní plošiny monolitu autor vyvrtal hluboký kruhový otvor, který by stejně tak mohl být místem, kam američtí kosmonauti triumfálně zabodli vlajku, jako malou vodní nádržkou pro pozemské ptactvo a zvířectvo. Socha je tedy nepochybně vítěznou alegorií lidstva, především ale sumarizuje dlouhodobé studium hvězd, vesmíru a přírody, kterému se Pacík věnoval od mládí…“ (Klimešová 2008, s. 137)