František Štorek

František Štorek (1933-1999)

ČSSR

Přítelkyně 1969 (GPS: 50.36696N 15.64344E)

Narodil se v Hradci Králové do rodiny uměleckého kováře. V letech 1948-1952 studoval na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích. V roce 1953 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Jana Laudy a Vincence Makovského. Na akademii později aspiroval pod odborným vedením Karla Hladíka a Karla Lidického. V roce 1963 se oženil se spolužačkou, malířkou Jaroslavou Pešicovou, která se stala i jeho uměleckou spolupracovnicí. Jejich dílo se vzájemně prolínalo a doplňovalo.

Počátky Šorkovy umělecké dráhy charakterizují kamenné a kovové sochy převážně nefigurálního charakteru. Na počátku 60. let tesal mohutná archetypální díla, inspirovaná biomorfními tvary. Ze železných plátů svařoval expresivní plastiky na hranici “syrového umění”. V šedesátých letech intenzivně cestoval a své dojmy z návštěvy Itálie a Řecka záhy zakomponoval do svého díla. Sochy z druhé poloviny 60. let již Štorka řadí do proudu tzv. nové figurace. Tvořil kompozice složené z fragmentů těl, údů nebo fantazijních prvků. Pouhé fragmenty zastupovaly celky, záměrná deformace byla přítomná v každém detailu. Figurální tvorba inspirovaná antickou mytologií i literárními náměty byla pro Štorka charakteristická po zbytek tvorby.

V roce 1967 se zúčastnil Mezinárodního sympozia prostorových forem v Ostravě. V roce 1969 participoval na výstavě Socha a město v Liberci.

V duchu nové figurace s barokní ozvěnou vysekal Štorek na hořickém sympoziu sousoší Přítelkyně. Socha nesla původní autorskou polychromii Jaroslavy Pešicové, která již dnes bohužel není čitelná.