Jan Koblasa

Jan Koblasa (1932-2017)

ČSFR

1990 Velká Oběť (GPS: 50.36725N  15.64393E)                     

Narodil se v Táboře. V padesátých letech studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy, Otakara Španiela a Karla Pokorného. Jan Koblasa byl také talentovaným pěvcem a literátem. Od mládí se aktivně účastnil kulturního života: psal libreta k baletům, se svými přáteli pořádal dadaistické večírky, s Karlem Neprašem, Bedřichem Dlouhým a Rudolfem Komorousem založili skupinu Šmidrové. Již v 60. letech se stal vůdčí uměleckou osobností své generace. Ze strany oficiálního režimu byla ovšem jeho tvorba soustavně perzekuována. Výstav v zahraničí, kam byl hojně zván, se mohl účastnit jen sporadicky. Po roce 1968 žil v Německu, kde založil sochařský ateliér na Vysoké škole umění v Kielu a provedl řadu úspěšných realizací ve veřejném prostoru (Neumünster, Kiel, Lübeck, Flensburg aj.). Po sametové revoluci se zúčastnil několika sochařských sympozií v Čechách, vedle Hořic také v Dobřichovicích nebo Českých Budějovicích. Po smrti Karla Nepraše vedl sochařský ateliér na pražské Akademii.

Jan Koblasa byl zakladatelskou osobností českého poválečného umění. Zvládl mistrně nejrůznější sochařské techniky a jeho přístup se vyznačoval mimořádnou citlivostí k povaze použitého sochařského materiálu. Jeho trvalý dialog s hmotou, filozofické vnímání světa a nelehké osobní osudy vedly k vytvoření děl s hlubokým myšlenkovým obsahem.

Hořickou sochu, kterou pojmenoval Velká oběť, věnoval Jan Koblasa svému příteli, prezidentu Václavu Havlovi.