Ladislav Zívr

Ladislav Zívr (1909-1980)

ČSSR

1966    Srostlice (GPS: 50.36645N 15.64344E)
1966    Pahýl (GPS: 50.36641N 15.64372E)

Sochař Ladislav Zívr spolu s malířem Františkem Grossem, fotografem Miloslavem Hákem a  básníkem Josefem Kocourkem vytvořili čtyřlístek přátel a pozoruhodných novopackých umělců 20. století. Zívr se nejprve učil v otcově hrnčířské dílně, posléze navštěvoval Odbornou keramickou školu v Bechyni, studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Heleny Johnové a Josefa Drahoňovského však nakonec nedokončil. Před druhou světovou válkou vystavoval s československou avantgardou a za války se sblížil se skupinou 42. Stupňoval se jeho zájem o mineralogii, paleontologii a geologii, v padesátých letech se intenzivně zabýval astronomií. Poté, co získal ateliér v bývalém mlýně ve Ždírci u Staré Paky, se nechal vést přírodou a usiloval o vystižení čistoty prvotních tvarů (imaginativní abstrakce).

Ladislav Zívr pojal možnost pracovat v hořickém pískovci jako velkou příležitost opustit komorní formát sochy. Ozkoušet účinnost tvarů ve větším měřítku bylo pro Zívra kolem poloviny 60. let natolik lákavé, že neváhal nahrazovat oblíbenou keramickou hmotu dřevem a sádrou, které mu dovolily zvětšit měřítko. Vytržení z klidu izolace ždíreckého ateliéru, kde Zívr již několik let zcela oddán přírodě a své obrazotvornosti soustředěně pracoval na plastikách plných uzavřených forem, stejně jako nezvyklá a fyzicky namáhavá sochařská práce v pískovci představovaly pro sochaře náročnou zkoušku. Zívr se na ni svědomitě připravoval a vytvořil šest drobných hliněných modelů, z nichž později přímo v hořickém lomu se znalostí konkrétního bloku kamene vybral k realizaci skicu pro Srostlici. Teprve když bylo zřejmé, že se mu podaří sochu dokončit v předstihu, přistoupil i k sekání Pahýlu. Zívr si nesporně v Hořicích splnil svůj sen o velkých sochách, v nichž příroda nabyla pevného tvaru nejen v sochařově fantazii.