Lanžov

Lanžovský kostel sv. Bartoloměje patří mezi nejvýznamnější sakrální stavby regionu. První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1271. Tehdy byl lanžovský chrám označován jako kostel v Poličanech, název Lanžov se objevuje až později. Dochované architektonické detaily však dokládají ještě starší, románský původ budovy. Dle uměleckohistorické literatury můžeme klást vznik původní románské stavby do rozmezí let cca 1150-1230. Původní kostel byl koncem 16. století renesančně přestavěn. Roku 1684 došlo k přístavbě věže a oratoře nad sakristií. Současný kostel je jednolodní stavba s pětibokým presbytářem, čtvercovou sakristií na sv. straně, kaplí na jz. straně a s hranolovou věží v sz. průčelí. Na exteriéru kostela se dochovalo pět sekundárně zasazených pískovcových náhrobníků z období renesance. Náležely převážně příslušníkům rodu Bukovských z Hustířan. Další dva pískovcové náhrobníky jsou sekundárně umístěny v podvěží. V kapli sv. Apolény se nacházejí mramorové epitafy Václava Záruby z Hustířan a jeho ženy Engelburgy ze Zelkingu z let 1632 a 1639. Při kostele, kde se dříve rozprostíral hřbitov, můžeme nalézt i několik zajímavých klasicistních náhrobků.

Zajímavou kamennou památkou na území obce je rovněž barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého. Jedná se pravděpodobně o dílo místní sochařské produkce kolem poloviny 18. století.

Na hřbitově při okraji obce se nachází pohřební kaple Cecinkarů z Birnic. Tento původně pražský měšťanský rod, později povýšený do rytířského stavu, získal na počátku 19. století poličanské panství. Novogotická stavba pohřební kaple je zajímavou ukázkou sepulkrální architektury počátku druhé poloviny 19. století. Dekorativní kamenosochařské práce na kapli prováděl částečně i sochař Antonín Pavel Wagner, královédvorský rodák, který se později proslavil svým uměním nejen v Praze, ale především ve Vídni, což ho řadí mezi významné sochaře druhé poloviny 19. století.