Maša Paunović

Maša Paunović  (1981)

Srbsko

2009 Plavidlo

Narodila se v srbském Bělehradě, hlavním městě bývalé Jugoslávie. Na bělehradské univerzitě vystudovala obor sochařství a na téže fakultě užitého umění v současné době dokončuje postgraduální studium. Je členkou Asociace výtvarných umělců Srbska (ULUS).

Maša se zaměřuje na abstraktní umění, pracuje převážně s geometrickými tvary a využívá klasické materiály (dřevo, kámen, kov). Její poslední práce mají podobu velmi dynamicky cítěných kompozic, sestávajících z různých prvků ve vzájemně komplikovaných vztazích. Tyto sestavy jakoby současně přiznávají svou materiálovou podstatu a popírají realizovatelnost v kameni.

Uměleckým vyjádřením, v němž nápad a s lehkostí uplatňovanou estetiku kombinuje s řemeslnou dovedností, se Maša výrazně odlišuje od produkce mladých srbských sochařů, kteří vesměs neodolali výzvě moderních technologií a objekty vytvářejí rychlými „nesochařskými“ postupy. Dle teoretičky Radmily Savčić představují sochy Maši Paunović optimistickou naději srbského sochařství.

V roce 2006 se Maše podařilo získat stipendium, jež nese v názvu jméno českého sochaře Miloše Chlupáče a které jí umožnilo zúčastnit se Letní akademie v Salcburku.  Umělecké workshopy v prostředí salcburského hradu založil v 50. letech 20. století rakouský expresionista Oskar Kokoschka jako tzv. Školu vidění (Schule des Sehens). Sochařka se sympozia v Rakousku zúčastnila znovu i následující rok a během těchto pobytů se jako člen studentského týmu podílela na návrhu a realizaci sochy pro Veronské náměstí (Veronaplatz) v Salcburku. V roce 2008 participovala na sympoziu v srbském městě Apatin a vytvořila zde dvě železné plastiky.

Maša se pravidelně účastní kolektivních výstav v Srbsku (Bělehrad, Majdanpek). Samostatně dosud vystavovala v roce 2006 v galerii „Mostovi Balkana“ v Kragujevaci a v únoru letošního roku ve spolkové galerii ULUSu (Bělehrad) představila výběr z aktuálních prací. Sochařka se věnuje rovněž restaurátorské činnosti a vyzkoušela si i práci scénografky loutkového divadla.

O plánech, které hodlá zrealizovat v lomu U Sv. Josefa, prozradila Maša následující: „Na hořickém symposiu bych chtěla navázat na svoji předchozí práci a nápady – budu se zabývat představami, jež mají mimo jiné blízko k veslům, lodím a truhlám. Socha pro Hořice bude v podstatě představovat symbol nebo znak, bude to stylizovaný objekt charakterizovaný čistým a jednoduchým geometrickým tvarem.“

Maša Paunovic o své soše:

V posledních dvou letech se ve volné tvorbě intenzivně zabývám tématem cesty, truhly, člunu a lodi. Taktéž při práci na Plavidle jsem vycházela z obdobného základu. Tuto myšlenku jsem však nepovažovala za primární a zprvu ani netvořila ústřední námět díla. Usilovala jsem především o zachycení přesvědčivého tvaru, jehož realizace v materiálu pro mne od počátku znamenala skutečnou výzvu. Formu jsem pojímala jako sochařský problém, uvažovala jsem, jak ji převést do monumentálního měřítka a jak zdůraznit její konkávní prohnutí.

Ačkoliv je socha Plavidla svým způsobem minimalisticky stylizována, pro mě jako autorku – a doufám, že i pro diváka – skýtá řadu rozmanitých interpretací. Celou kompozici dynamizuje vzájemný vztah mezi protilehlými okraji sochy. Během setkání jsem se soustředila jak na provedení textury, tak na postižení vlastního tvaru díla. Potýkala jsem se s estetickým a hmotovým problémem současně a snažila jsem se tyto dvě složky zharmonizovat. Na soše jsem použila dva kameny různých barev a spojila je prostřednictvím olověného plátu. Nechala jsem materiál, aby odhalil svůj přirozený charakter. Konkávní tvar člunu či slupky reprezentuje sochařský problém, jehož řešení v monumentálním měřítku, procítění jednoduché, v realizaci ovšem náročné formy, pro mne představovalo značnou tvůrčí výzvu.

Symbol plavidla může být nositelem nejrůznějších významů. V daném pojetí jej chápu jako metaforu životní pouti člověka. Plavidlo se pohybuje po určité dráze, která může mít nepředvídatelný průběh, nabrat příhodný směr i kurs do záhuby. S plavidlem je to stejné jako s našimi myšlenkami, mohou se vymknout kontrole a proudit zcela samovolně. Podobně i mé dílo nese určité rysy spontánnosti a živelnosti…