Miroslav Frederik Maler

Miroslav Frederik Maler (1946)

USA

2003 Sacagawea (GPS: 50.37054N 15.64904E)

Narozen v Horní Bečvě na Moravě. Po dlouholetém pobytu v Kanadě přesídlil do USA a už více než 20 let žije a pracuje v New Yorku. Mistrovský titul (MFA) v oboru sochařství získal na prestižní Kolumbijské univerzitě v USA, má také bakalářskou hodnost z univerzity v Quebecu (obor výtvarná umění). Původně vyučený kameník v 60. letech pobyl krátce i v Hořicích.

Zastává funkci vrchního mistra kamenické huti při chrámu sv. Jana Miláčka Páně v New Yorku.

Jeho práce najdeme v plenérových sbírkách a ve veřejných prostorách v Quebecu (Lachine, Chicoutini, Montreal), v Ontariu (Sarnia), v Portugalsku (Almada, Lisabon), v Japonsku (Mure, Iwato), v Novém Mexiku, na Filipínách (letiště v Manile), v Dublinu, v Čechách (Lemberk) a jinde.

Účastní se sochařských setkání po celém světě. Inspirací pro jeho hořickou sochu je příběh z dějin dobývání amerického západu. V Hořicích bude mít svůj pomník tajemná indiánka.

Příběh, který se nám rozhodl Miroslav Maler vyprávět, se začíná právě před dvěma sty lety uprostřed amerického kontinentu. Prezident Jefferson se rozhodl učinit rozhodný krok k prozkoumání západní části světadílu a roku 1803 tajným dopisem požádal Kongres o uvolnění příslušné částky. (Tajným zajisté proto, že zeměpisné objevy byly strategickým majetkem, chráněným před konkurencí). Kongres vyhověl a otevřel konto, z něhož měla expedice podle svých potřeb čerpat. Organizací výpravy byli pověřeni pánové Meriwether Lewis a William Clark, kteří se pustili do příprav. V létě 1803 nechali postavit čluny, vybrali členy expedice a přemístili se do Illinois. V květnu 1804 výprava vyrazila na západ proti proudu Missouri. V říjnu dorazili na území Hidatsů a Mandanů. Tam potkali francouzského obchodníka s kožešinami Touissanta Charbonneau a jeho šošonskou manželku Sacagaweu a najali je na další cestu jako tlumočníky. Když Lewis a Clark Sacagaweu poznali, bylo jí asi sedmnáct let a žila s Hidatsy od svých třinácti. Nejspíš ji Hidatsové unesli jako zajatkyni z jedné válečné výpravy proti Šošonům. Přestože sňatek s obchodníkem mohl být „terno“, v případě Charbonneau to nejspíš neplatilo. Měl špatnou pověst břídila, zbabělce a násilníka, který bil svou ženu.

Výprava na území Mandanů přezimovala a na další cestu se vydala na jaře 1805. Ta vedla už do skutečně neznámých končin. Sacagawea mezitím porodila a s dvouměsíčním miminkem se vydala s výpravou na cestu, která trvala 16 měsíců a měřila osm tisíc kilometrů. Na území Šošonů dokázala rozpoznat známá místa a ujistit velitele o správnosti cesty, většina území byla pro ni však také neznámá. 14. května 1805 nastala dramatická situace, kdy za bouře Sacagawea sama zachránila člun a cennou výbavu expedice, když Charbonneau jako kormidelník zcela selhal (a tuto, v literatuře často popisovanou příhodu, nám má nejspíš připomínat Malerova kompozice).

Deníky výpravy zmiňují ještě další dramatické příhody, například setkání Sacagawey s bratrem, přechod horských pásem, přezimování u Pacifiku, kdy viděla Sacagawea moře a také velrybu. S výpravou se šťastně vrátila do St. Louis 23. září 1806 a o jejím následujícím životě se téměř nic neví.

Její podíl na úspěchu jedné z nejslavnějších objevitelských výprav byl znovu objeven po stu letech a Sacagawea má prý ze všech žen dnes v Americe nejvíc pomníků. Jeden má také v Hořicích.