Rolandas Šmitas

Rolandas Šmitas (1967)

Litva

2007 Kus života

Pochází ze starobylého města Šiauliai na severu Litvy, v současné době žije a převážně i pracuje v litevském hlavním městě Vilniusu. Sochařský talent rozvíjel nejprve na umělecké škole M. K. Ciurlonise, jež se řadí mezi nejvýznamnější instituce prvotního výtvarného vzdělání v Litvě, a posléze na Akademii výtvarných umění ve Vilniusu, kterou absolvoval v roce 1993 a kde nyní také vyučuje v sochařském ateliéru. Počátky Rolandasovy volné tvorby jsou spjaty spíše se dřevem, které díky snadnějšímu zpracování lépe vyhovovalo jeho nezměrné invenci. Prostřednictvím setkání sochařů v různých evropských městech (Vor, Talinn, Polva/Estonsko, Schönfeld/Německo, St. Pierre de Chartreuse/Francie aj.) měl pak Rolandas možnost konfrontovat vlastní práce ze dřeva v mezinárodní konkurenci. Ve svých sochách často prověřuje vztah vnitřního a vnějšího prostoru formy; sochu perforuje, proniká jedním objektem do druhého, nechává jimi proudit světlo a stírá tak ostrou hranici mezi objektem a okolím. Sochařský materiál coby prostředek realizace silného tvůrčího zájmu jakoby jej v procesu tvoření chvílemi až omezoval. Rolandasovy práce mají ve vztahu k divákovi silnou aktivační schopnost a v mnoha případech u něj vzbuzují nutkavý pocit participace. Na sympoziu v turecké Ankaře (2003) vytvořil impresivní sochu Anděla, jehož tělo znázornil v bloku bílého mramoru v podobě měkce působící šroubovice. Dovednost sochařského zpracování mramoru dále rozvíjel na sympoziích v Dubaji (Spojené arabské emiráty, 2005) a v polské Opoli (2006). Tvůrčí pohotovost prokazuje Rolandas rovněž při práci na kovových plastikách, jejichž kvality jsou násobeny provedením vtipného nápadu v příjemně komorním měřítku. Jeho přirozená touha po stálém objevování čehosi nového jej posouvá k samé hranici mezi sochou a instalací; v tomto duchu zavěsil do kovové konstrukce tvaru trojúhelníku blok černé žuly na tři body a nazval jej „Kamenem tří přání“.

V Hořicích vznikla socha evokující tři pruty propletené do tvaru perpendikulární stély, jejíž silueta je autorovou interpretací motivu harmonie a rovnováhy. V obecné rovině Rolandas přiznává inspiraci klasickým pojetím sloupu, který jako univerzálně srozumitelný symbol považuje za synonymum rovnoměrného vztahu funkční a estetické stránky.