Uli Schwander

Uli Schwander  (1958)

SRN, Španělsko

2005 Aktualizovaná verze

Narozen v Německu (Bad Säckingen). V letech 1985-89 studoval na univerzitě ve Freiburgu (Německo), kde jej k sochařství přivedl seminář věnovaný latinsko-americké poezii (za konkrétní impuls označuje báseň Octavia Paza Kámen Slunce). Od roku 1989 trvale žije a pracuje jako nezávislý sochař ve španělské Andalusii (poprvé zde pobýval během studií na konci sedmdesátých let; v té době se také seznámil se svou budoucí ženou).

Od roku 1992 se Schwander účastní kolektivních výstav ve Francii, Německu, Belgii, Španělsku a Velké Británii. Samostatně vystavoval v Německu (1994, 1996, 2002), Španělsku (1995, 2001) a Holandsku (1999).

Od počátku devadesátých let patří Uli Schwander k častým hostům mezinárodních sochařských sympozii prakticky po celém světě (Francie, Belgie, Rakousko, Japonsko, Kuba, Německo, Spojené arabské emiráty). V roce 2000 se zúčastnil letního sochařského sympozia ve Vanově (Šiškův mlýn) v České republice, v jehož rámci realizoval sochu nazvanou Mochila para (Kaplička).

Stále častěji jsou jeho díla oceňována na rozmanitých sochařských soutěžích, což mu přináší nové kontakty, tvůrčí podněty a možnosti prezentace děl. Na mezinárodní sochařské soutěži Expolula (Španělsko 2000) získal první cenu za plastiku z bílého mramoru profilovanou jako reflexní světelný objekt. V roce 1998 přijal pozvání amerického sochaře Johna B. Hudsona a vedl teoretické přednášky i praktické kurzy na několika univerzitách v Ohiu.

Tématem Schwanderovy hořické realizace je úvaha o čase, věčném sledu dnů a nocí, měsíců a ročních údobí spojená s reflexí vývoje sochařova tvůrčího procesu jako spojnice minulého a současného. Tuto linii dále rozvíjí o problém kontinuity a kontradikce evolučních procesů v umění. Námět svou podstatou odkazuje k Michelangelovým alegorickým figurám Dne a Noci na náhrobku Giliana de` Medici ve Florencii, s nimiž Schwanderem užité symboly záměrně kontrastují.