Vladimír Preclík

Vladimír Preclík (1929-2008)

ČSSR

1966 Provensálské město (GPS: 50.36645N 15.64360E)

1967 Spící město (GPS: 50.36696N 15.64271E)

1969 Květiny v oknech (GPS: 50.36700N 15.64371E)

Narozen v Hradci Králové. Preclík se nejprve vyučil řezbářem, pak pokračoval na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích v Podkrkonoší (1946-1950). Své vědomosti v oboru završil studiem u Josefa Wagnera na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1950-1955). V roce 1957 vstoupil do skupiny Trasa 54. V roce 1959 vystavil soubor portrétů slavných umělců (Česká avantgarda) v divadle E. F. Buriana v Praze. V roce 1963 samostatně vystavoval v Polsku (Krakov, Varšava) a o rok později se zúčastnil dřevěné varianty sympozia Forma Viva v Kostanjevici na Krki (socha Velký orchestrion), kde poznal spoluzakladatele sympozia Janeze Lenassiho a navázal další důležité kontakty. V roce 1965 obeslal výstavu Československé umění dnes: Profil V v Městské galerii umění v německé Bochumi. Ve stejném roce absolvoval šestiměsíční studijní pobyt v jihofrancouzském Vence s manželkou Zdenou Fibichovou. Cesta jej inspirovala k cyklu Měst. V roce 1966 se stal komisařem Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích a vytesal Staré provensálské město IV. V témže roce se účastnil výstavy Československá plastika od roku 1900 až po současnost v Muzeu umění Folkwang v Essenu. V roce 1967 byl zastoupen na Mezinárodní výstavě současného sochařství v kanadském Montrealu a v roce 1968 se zúčastnil 34. bienále v Benátkách, kde získal cenu Jamese Akstona za sochu Staré provensálské město V. V roce 1969 proběhl 4. ročník MSS v Hořicích a  následovalo vynucené dvacetileté přerušení v pořádání sympozia. Od roku 1982 se věnoval vlastní literární tvorbě. V letech 1989–2000 zahájil druhý běh

Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích. V období 1990–1997 působil jako profesor na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně, v roce 1992 na VUT v Brně spoluzakládá samostatnou fakultu výtvarného umění. V roce 2007 uspořádal SVU Mánes Preclíkovu retrospektivní výstavu Socha v barvě, barva v soše. V roce 2004 inicioval projekt Křížová cesta 21. století – 15 soch

na téma cesty nadějí a utrpení člověka bylo odhaleno až po Preclíkově smrti.

1966    Provensálské město

Reliéf malebné krajiny francouzské Provence se starobylými místy, budovanými na vrcholcích kopců, stál u zrodu Preclíkova dřevěného cyklu soch-Měst a Preclík tak, stejně jako Zdena Fibichová, vděčil venceskému pobytu za jeden z dominantních tvůrčích stimulů. Města ve své vertikální orientaci většinou kopírují válcovitou formu kmene, jehož povrch autor rytmizuje v opakujících se dekorativních pásech. Forma graduje v koruně pomyslných hradeb, střech a věží, které již zpola přináležejí obloze. Významným znakem Měst je vícebarevná polychromie, která stupňuje romantickou povahu soch. Preclík se rozhodl v tématu a morfologii hořické sochy rozvinout principy, jimiž se aktuálně zabýval při práci ve dřevě. Staré provensálské město IV dokládá umělcův talent projektovat kamennou skulpturu velkolepého tvaru a strhující siluety. Hořické Město jakoby Preclík nechal vykvést v podobě mohutných palic z geometrizovaného pláště hradeb a oslavil tak šťastnou chvíli zrodu nové sochařské tradice.

1967 Spící město

Socha vyrůstá ze znepokojivého napětí mezi civilizací a přírodou. Preclík se sochařsky vyslovuje o pocitu blaha, který prožívá každý do spánku se nořící člověk, přes den jitřený smyslově, duševně i fyzicky dynamickým životem města. Sochu charakterizuje střet dvou principů: vertikála náleží bdělému stavu a horizontála nevědomí noci. Spící město připomíná, že teprve dualita života znamená jeho celost a že každodennost bdělého úsilí se střídá s tajemstvím poetických záhad noci.