Vodní nádrž Les Království (Tešnovská přehrada)

Po ničivé povodni roku 1897 bylo rozhodnuto, že na Labi budou zřízena dvě vodní díla, jež by zadržela přívalové vody. Později byly přehrady opravdu vystavěny, jedna u Špindlerova Mlýna, druhá u samoty Tešnov nedaleko Dvora Králové nad Labem.

V letech 1903-1904 byly v místech, kde později vyrostla Tešnovská přehrada, provedeny hydrogeologický výzkum a geodetická měření. Roku 1905 byl vypracován projekt na stavbu nádrže, stavba samotná byla započata až o pět let později. Realizací byl pověřen pražský podnikatel a úředně oprávněný stavební inženýr a geometr Jaroslav V. Velflík. Kamenické provedení díla navrhl architekt Josef Valečka.

V roce 1910, kdy byla realizace díla zahájena, pracovaly na stavbě více než tři stovky zaměstnanců. Pískovcové kvádry pro zdivo nádrže byly vytěženy v lomech nacházejících se v bezprostřední blízkosti stavby. Hráz je tvořena z velkých opracovaných kvádrů tzv. královédvorského pískovce, který se vyznačuje oproti hořickému pískovci větší tvrdostí a jemnou stejnozrnitostí.

Podle původního projektu mělo být vodní dílo dokončeno roku 1915, do jeho realizace však o rok dříve zasáhl počátek první světové války. Přestože v roce 1914 byla většina stavebních prací již hotova, dokončení nádrže se protáhlo až do roku 1919. Doplňující práce na přehradě se konaly ještě o rok později. Rok 1920 tak lze považovat za dobu ukončení díla.

Vodní nádrž je vystavěna v romantickém historizujícím stylu. Při plné kapacitě by nádrž zaplavila cca 85 hektarů půdy. Délka hráze v koruně činí 218 metrů. V základu má hráz tloušťku okolo 37 metrů, směrem ke koruně hráze se tloušťka výrazně zmenšuje a v přelivu má jen přes sedm metrů. Tešnovská přehrada je už od roku 1958 zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek.

After the devastating flood in 1897 it was decided that two waterworks would be set up on the Elbe to dam the flood water. Later the dams were actually built, one in Špindlerův Mlýn, the other at the lonely farm Tešnov near Dvůr Králové nad Labem.

Between 1903-1904 in the places where Tešnov Dam was later erected, hydrogeological research and geodetic measurements were carried out. In 1905 a project for the construction of a reservoir was drawn up; the construction itself was commenced five years later. The Prague businessman and officially authorized civil and geodetic engineer Jaroslav V. Velflík was assigned with the realization of the project. The stonework was designed by the architect Josef Valečka.

In 1910, when the works began, more than three hundred employees participated in the construction. Sandstone blocks for the masonry were mined in quarries located in close vicinity of the construction. The dam body is made of large bush-hammered blocks of the so-called Dvůr Králové sandstone, which is characterized by greater hardness and gentle equigranular composition compared to the Hořice sandstone.

According to the original project, the construction was supposed be completed in 1915, but the breakout of the World War I affected its implementation. Although most of the construction work was completed in 1914, the completion of the dam was extended until 1919. Additional works on the dam were done one year later. Thus 1920 can be regarded as the year of the dam’s completion.

The water reservoir is built in a romantic and historicist style. At full capacity, the dam would flood about 85 hectares of land. The length of the dam at its crown is 218 meters. At the base, the dam‘s thickness is about 37 meters. The thickness of the dam is decreasing significantly towards the crown – in the overflow it is only about seven meters. The Tešnov Dam has been listed in the list of immovable cultural monuments since 1958.

Nach der verheerenden Überschwemmung im Jahre 1897 wurde entschieden, dass auf der Elbe zwei Wasserstaudämme errichtet werden, die das Platzregen- und Schneeschmelzewasser aufhalten. Später wurden wirklich die Staudämme gebaut, der eine bei Špindlerův Mlýn (Spindlermühle), die zweite bei der Einschicht, bzw. Teschner-Mühle unweit von Dvůr Králové nad Labem (Königinhof). In den Jahren 1903-1904 wurden dort, wo später die Teschner Talsperre gebaut wurde, hydrogeologische Untersuchungen und geodätische Vermessungen vorgenommen. Im Jahre 1905 wurde ein Projekt zum Bau des Staubeckens ausgearbeitet, mit dem Bau selbst wurde erst fünf Jahre später angefangen. Mit der Realisierung wurde der Prager Unternehmer und amtlich geprüfter Bauingenieur und Geometer Jaroslav V. Velflík beauftragt. Die Steinmetzenelemente projektierte der Architekt Josef Valečka.

Im Jahre 1910, als die Realisierung des Werkes in Angriff genommen wurde, arbeiteten am Bau mehr als drei Hundert Arbeiter. Die Sandsteinquader für das Mauerwerk wurden in Steinbrüchen gebrochen, die sich in unmittelbarer Nähe des Bauwerkes befanden. Die Dammmauer besteht aus großen bearbeiteten Quadern des sog. Königinhofer Sandsteins, der gegenüber dem Hořitzer härter ist und auch eine feine Gleichkörnigkeit hat.

Nach dem ursprünglichen Plan sollte das Wasserwerk 1915 vollendet werden, doch da griff ein Jahr früher der Anfang des Ersten Weltkrieges ein. Trotzdem 1914 die meisten Bauarbeiten bereits fertig waren, zog sich die Vollendung bis 1919 hinaus. Die letzten Arbeiten am Staudamm wurden erst ein Jahr später abgeschlossen und somit kann man als Vollendungsjahr des Werkes das Jahr 1920 betrachten.

Der Wasserstaudamm ist im romantischen historisierenden Baustil errichtet. Bei voller Kapazität könnte der Staudamm ungefähr 85 ha Boden überschwemmen. Die Länge der Mauer an der Krone beträgt 218 Meter. Im Fundament ist die Mauer rund 37 Meter dick, in Richtung Krone wird sie wesentlich schwächer und im Überlauf ist sie nur etwas über sieben Meter stark. Die Teschner Talsperre ist seit 1958 im Verzeichnis der unbeweglichen Kulturdenkmäler eingetragen.